Cestovali jsme v čase! I. turnus 2022

 1. týden 

Jako obvykle tábor začal ve dne. Po příjezdu starých i nových táborníků, jejich ubytování, po  mši a rozloučení s rodiči mohl prvním hlavním nástupem začít tábor roku 2022. První den se neobešel bez vysvětlení ranních rutin, seznamovacích her a týmových filipín (schůzka týmu), kde si týmy vymyslely název a scénku k ohni. Po téhle zábavné a pro všechny naplňující klasice jsme si zahráli první běhací a bezpečnou hru Bígl. Po večerním nástupu následoval táborový oheň, při kterém se všech šest týmů představilo a ukázalo zbytku tábora svůj dramatický um. 

Dalším dnem začala již zmiňovaná každodenní rutina a to týmové klání o nejrychlejší nástup před stany, rozcvička, všemi oblíbený běh do vroucí tůně v lese pod táborem a jako poslední prohlídka pořádku. Pondělkem taky začalo plnění kritérií a turnaj mezi týmy ve frisbee, přehazované a fotbale. I přes nabytý program jsme ještě stihli pomoct jistému Džekárdovi k získání klíče od schránky, v které nakonec nic kromě mrtvé kočky nebylo. 

V úterý se otevřely brány plnění dovedností pro ty, jenž splnili všechna kritéria, díky čemuž mohli obléct táborová trika. Ještě dopoledne jsme se stihli přesunout v čase do starověkého Egypta pro získání artefaktu, který se měl ve schránce nacházet. Ten se nám podařil získat při večerním tichém proplížení do egyptského chrámu.

Středeční dopoledne jsme začali duchovním programem, který nás všechny velice duchovně naplnil pro spřádání plánu jak utéct z Pompejí, v nichž jsme se naneštěstí nacházeli. 

Jednoduše ne všichni hrdinové nosí kápě. Stres a přepracovanost jsme se vydali spláchnou do pastvinské přehrady, která se náhodou v Pompejích nacházela taky. Během večera se nám kromě císařovny nepovedl z Pompejí nikdo zachránit. Našemu smutku určitě nepomohl ČAPOL (časová policie), která nám přísně vysvětlila, že minulost by se měnit neměla a hned na to si odvedli císařovnu a poslali ji na věčnost. Jediný úspěch byl další získaný artefakt. Večer jsme hasili náš hluboký smutek ve volném večerním programu.

Čtvrteční dopoledne jsme věnovali duchovnímu programu a přípravě na souboj křižáků proti husitům. Ano, naše cesta za artefakty nás zavedla až do Vítkovic. Samotná bitva propukla po workshopech. Týmy, po třech rozdělení na jednu z válčících stran, se statečně byly až nakonec vyhráli křižáci, což ČAPOL opět neocenil. Vraždění vlastních přátel na vás něco zanechá, takže jsme se večer odreagovali cvičením na nedělní akademii.

V pátek ráno jsme zjistili, že jsme se přesunuli na Jižní pól a že jsme nuceni po týmech podniknout krutopřísnou výpravu za něčím. Každý tým se vydal krkolomnou cestou plnou stanovišť a jiných nástrah. Cestovní horečka se u jednotlivých týmů projevovala různě. Všichni byli však schlazeni na posledním stanovišti, kde se utkali s mrožem opět v pastvinské přehradě. Během cesty se také podařilo získat další artefakt, díky čemuž byla odměna na konci tábora v podobě opékání buřtů zasloužená.

Sobotní ráno si mohli dobrovolníci osladit pečetí „Únava“, při které se vyšlo na menší vyhlídku, kde se sledoval zlatavý východ slunce. Neopomenutelnou součástí byl určitě také sběr borůvek a dělání přírodního čaje. Během dne se opět trénovalo na akademii a byli jsme opět nuceni válčit. Tentokrát ne proti vlastním přátelům ale proti japonskému princi, který neprávem obsadil celé Japonsko. Hra probíhala v taktickém duchu, díky čemuž jsme neviděli krev prolitou pro porážku prince. Válku jsme totiž ovládali z tepla chalupy strategickými rozkazy. Ani porážka však nestačila k získání artefaktu, a tak nás spasil Džekárt tím, že prince poslal na věčnost.  Po večeři jsme klasicky zpytovali svá svědomí. Tentokrát pomocí křížové cesty. 

Neděle 24.6

Začíná druhá polovina tábora. Den začíná opět ranní tůňkou. Po snídani následoval dopolední program, hráli se kondičky. Po obědě, vzhledem k tomu že byla neděle, byla mše. Součástí odpoledního programu byl kondiční běh. Táborová legenda se zrovna odehrávala v Itálii a měli jsme štěstí, protože jsme byli pozvaní na karneval.

Pondělí 25.6

Pondělí byl asi jeden z nejnáročnějších dnů, protože jsme se pomocí stroje času přesunuli do Finska, konkrétně do Helsinek, kde se zrovna odehrávaly olympijské hry. Myslím, že každý z táborníků předvedl skvělý výkon. Večer bylo vyhlašování  výsledků.

Úterý 26.6

Dnešek některým táborníkům, kteří se přihlásili, na pečeť únava, začínal den už v noci. Pečeť únava byla velmi složitá ale hodně táborníků ji zvládlo. Dopoledne následovala legendová hra. V odpoledním programu byly kondičky. Večer se nám podařilo dostat do casina, které si táborníci moc užili.

Středa 27.6

Ráno jsme vyrazili na výlet. Šli jsme na rozhlednu Amálka, abychom mohli získat klíč. To se nám nakonec podařilo a tak jsme se mohli vrátit zpět do tábora. Po výletě byly nějaké hry a po nich volný čas. Většina táborníků šla spát, protože tušili, že dnes v noci bude pečeť extrém.

Čtvrtek 28.6

Dnes v noci část táborníků opustila tábor a šli plnit pečeť extrém. Na pečeti se potkali s Čapolem neboli časovou policií. Nakonec se nám podařilo před Čapolem podařilo uniknout. Po obědě  byla hra, kde každý tým musel osvobodit rádce týmu. Poté následovaly poslední kondičky. Blížící se konec tábora udělal kondičky velice napínavé. V přehazované zvítězili Umpalumpové, ve frisbee Panteři a ve fotbale H20. Také bylo dnes možné získat pečeť běžce, za uběhnutí všech kondičních běhů.

Pátek 29.6

Dnes ráno jsme jako každý den měli běžet do tůňky, nicméně se nejednalo o  běh do tůňky, nýbrž na místo kde jsme se měli fotit. Dopoledne jsme mohli plnit speciální dovednosti za extra trofeje, které se hodili každému týmu, protože dnes se vyhlašovala celotáborová hra. Nakonec zvítězil tým Panteři a jako jednotlivec nasbíral nejvíce trofejí David Novák.

Sobota 30.6

Dnešek byl bohužel poslední táborový den. Po sbalení věcí následovala mše i s rodiči. Poté už jen rozloučení s táborníky a vedoucími a odjezd domů.