Tábor 2010

25. 7. - 7. 8. 2010, samota Březovka, Klášterec nad Orlicí

Hlavní vedoucí: Matroš
Sekretář: Francesco
Zdravotník: Cory a Stromovec
Kuchaři: Mája Rejlová, pí. Kohlová, pí. Nedorostková
Počet táborníků: 26






Je to tak přátelé, být na Chaire neznamená jenom zažít skvělé 2 týdny ale také cestovat po světě a poznávat spoustu nového. V roce 2010 jsme se přesunuli do Egypta.
Celý náš příběh začal návštěvou paní badatelky, která nás prosila o pomoc při hledání jejího bratra – profesora Kintara. Samozřejmě, že jsme souhlasili a pustili se do skvělého dobrodružství.

 


 
Navštívili jsme starodávné egyptské muzeum s „živými“ exponáty, ale také jsme se dostali do zajetí otrokářů. Museli jsme jim sloužit, dokonce jsme je i krmili. Naštěstí nás ale od nich vysvobodil sám faraon. 

 

 Během celého tábora jsme se nevzdělávali jenom na duchu, ale taky na těle. Pravidelné a zprvu neoblíbené běhy do tůňky či kondičky se staly tradicí a částí dne, která byla pro nás nepostradatelná. Co se sportovních aktivit týče, tak naše snaha vyvrcholila slavnostní olympiádou. Po zapálení olympijského ohně jsme prostřídali četná stanoviště, jako například běh na 100m, vrh koulí nebo skok z místa. Na závěr jsme běželi maraton, který byl nejnáročnější částí celého dne, ale úsilí se vyplatilo.



Celým táborem nás provázel taky duchovní program v podobě mší, růženců, křížových cest či jiných modliteb a kulturní vyžití v podobě společenských večerů nebo akademie, které se každý z nás účastnil jak pasivně tak aktivně J



Podnikali jsme různé výlety. Nejdelší z nich byl dvoudenní výlet na Vesmír, kde jsme přespali a usušili se, protože nám počasí moc nepřálo. Ale co o to, zahráli jsme si nálety a povodeň a bylo nám fajn J





V závěru tábora se nám podařilo profesora Kintara vysvobodit a odměnou nám byl nalezený poklad. No a co by to bylo za konec Chaire bez slavnostního ohně.
Co dodat, krásných čtrnáct dní