Hraničáři na Březovce? II. turnus 2022

 Jako každoročně jsme se i letos na konci července, plni radosti a táborového ducha,  setkali na naší milované Březovce. Nás vedoucích a instruktorů bylo opravdu hodně, ale o to víc bylo nápadů a srandy. Tento rok se s námi navíc loučily Áďa jako hlaváček II. turnusu a i spousty vedoucích, takže naše snaha udělat letošní tábor ještě o to nezapomenutelnější byla velká.

Tábor jsme jako vždy odstartovali společnou mší s rodiči a poté nastal čas loučení. Po prvním slavnostním nástupu, seznamovacích hrách a družinových vycházkách byl čas na první oheň tábora. Každá družinka předvedla svou scénku, dozvěděli jsme se jejich názvy a už jsme si mysleli, že prožijeme na Březovce jeden normální den. Náhle se ale u ohně objevil potulný bard, který zpíval podivnou píseň o nějakém rytíři, a navíc se ještě dozvídáme od dvou náhodných podivných mužů že v naší vesnici mizí lidi. Vzhledem k bizardnosti a náhodě obou setkání jsme informacím nevěnovali moc pozornosti a ubrali jsme se ke spánku.

Další den jsme jsme se seznámili se zvláštní dvojicí, která se nám představila jako hraničáři Halt a Will. Zjistili jsme, že se nacházíme na hradu Redmont, v království Araluen, a že jsou naše síly zapotřebí k vystopování tajemných jezdců, kteří by mohli být za oněmi únosy lidí, o kterých jsme slyšeli večer předním. A tak jsme se i s hraničáři vydali stopovat. Našli jsme jezdce utábořené v lese, a po krátkém boji se nám podařilo ukořistit mapu, která by mohla vést k dopadení toho, kdo stál za všemi únosy. 

Ona mapa však nebyla úplně tak obyčejná, jak jsme si mysleli. Nechali jsme zkoumání jejího obsahu až na další den, a když jsme se do toho chtěli pustit, zjistili jsme, že se přes noc změnila. Měsíčním svitem se na ní objevila zpráva, která byla zašifrovaná do podoby čísel. To ale pro Chairáky nebyl žádný problém. Od kupců jsme podle hýbajících se kurzů skleněných kuliček a dřívek získávali peníze, které jsme pak zaplatili Flanaganovi, podivnému týpkovi, který nám slíbil, že nám šifru pomůže vyluštit. To se nám nakonec povedlo a obsah zprávy nás velmi vylekal. 

Zjistili jsme, že na naše království zaútočí Morgarath, který chtěl před lety Araluen ovládnout, a teď se o to pokouší znovu. Další den jsme se proto vydali do sousedního království, Celticy, abychom požádali o pomoc. Celticu jsme ale našli zpustošenou a dozvěděli jsme se, že zde zaútočil Morgarath. Našli jsme však zajmutou princeznu Evanlyn, dceru krále Araluenu, Duncana, a tak jsme se i s ní vydali zpět do tábora. 

Další den byl proto věnován přípravám na boj, všichni jsme si vyráběli zbraně pod dohledem sirů ze dvora krále, kteří nás trénovali k boji. Na večerním nástupu jsme dostali zprávu, že se naším směrem pohybuje předvoj Morgarathovy armády, a tak jsme se spolu s hraničáři vydali ho zneškodnit. 

Další den se na počest princezny Evanlyn, která nám poděkovala za záchranu, konalo rytířské klání/olympiáda, které bylo zakončeno královskou disciplínou, maratonem. 

Tábor se nám pomalu chýlil ke konci a my jsme stále ještě nedopadli Morgaratha a nepotrestali ho za jeho činy. Toto přání se nám však záhy mělo vyplnit, neboť na jednom nástupu nás šokovala samotná princezna. Chtěla napadnout svého otce a zabít ho, ale než stačila království připravit o krále, stráže ji zastavili. Ona ale stihla utéct a v tu chvíli nám už bylo jasné, že závěrečná bitva je na dohled. Táborníci proto znovu pozvedli zbraně a krále a království Araluen uchránili. Morgaratha a Evanlyn čekal soud, a světě div se, byla to zakázáná láska, která zapříčinila celý tento spor. Navíc jsme se dozvěděli, že princezna se zločincem čeká dítě, a tak byli oba vykázáni z království pod výhružkou trestu smrti, kdyby se tam ještě někdy objevili. 

A tak Chairáci opět prokázali že se nenechají jen tak zastrašit a že společně dokáží všechno. Ačkoli to zní šíleně, to je Chaire, a dá-li Pán Bůh se na Březovce znovu v létě setkáme. 

Anežka