Tábor 2012

15. – 28. července 2012, Samota Březovka, Klášterec nad Orlicí

Hlavní vedoucí: Francesco
Sekretář: Stromovec
Zdravotník: Venca
Kuchaři a kuchařky: Bystrík a Marťa a Pája (1. týden), Maruška Kováříčková a Ladunka a Pája (2. týden)
Počet táborníků: 34



Družinky:
-          To: „TO!“ (Pipeta)
-          Citrónky: „Ribaroba čuču!“ (Nikča)
-          Bleskovky: „Bleskovky se přiřítí a všem se hned rozsvítí!“ (Helča)
-          Geboni: „Gebíme se rádi, my jsme kamarádi“ (Koko, Cýja)
-          Dubínci: „My jsme kluci duboví, jsme i celkem doboví“ (Dawe)
-          Fešáci: „Protlučem se krizemi neb žen máme harémy“ (Opičák)

A kdo to vyhrál?
-      z táborníků byla první Pipeta s 295 trofejemi, druhá byla Terka s 294 trofejemi a třetí byl Dawe, který získal 281,5 trofeje
-         z družinek byli první TO (1274 trofejí), druzí Citronky (1229 trofejí) a třetí Dubínci (1197 trofejí)


Tábor Chaire 2012 začínal, jako obvykle, nedělní mší. Poté, co se všichni poobjímali a rozloučili se se svými rodiči a sourozenci, nastal čas prvního slavnostního nástupu. Po nějakých těch seznamovacích hrách a seznámením se s tábořištěm, nastalo rozdělení do skupinek, v nichž si táborníci vymysleli jméno a pokřik skupinky. Jména skupinek i jejich pokřiky byly jako každý rok rozmanité a originální, matně vzpomínám na skupinku Fešáci, jež měla pokřik „Protlučem se krizemi, neb žen máme harémy.“ A u večerního ohně se daly náhle věci do pohybu, věci, jež později ovlivnily celý tábor.
K táborovému ohni zavítal profesor astronomie, který nám oznámil, že jsme se příjezdem na tento tábor zapsali na Vysokou Školu Astronomickou, a že by do budoucna potřeboval od nás jistou pomoc. Pomoc s nalezením jistého bílého místa na mapě. Jakožto vysokoškoláci jsme řádně plnili jednotlivé Fakulty, které, po ranní tůňce, kondičkách a plnění dovedností, byly oddechovou záležitostí. Dodnes vzpomínám na krásnou (byť lehce fekální) hru, kdy nás honili ztělesněné průjmy a zácpy, a my se museli dostat co nejdříve k latrínám. Na letošním táboře jsme rovněž mohli vyslechnout velmi zajímavou přednášku o mimozemšťanech, která nás všechny velice obohatila.

Zanedlouho jsme se vydali hledat ono bílé místo na mapě. Tam jsme zjistili, že se schyluje k velkému nebezpečí. Jistí Eridanové se pokouší uškodit naší planetě, avšak zatím nevíme jak. Když jsme postavili vesmírné lodě a skafandry, byli jsme konečně způsobilí letět do vesmíru. Netrvalo dlouho, a profesor nás pověřil jistým úkolem – najít Eridany. Vyrazili jsme proto na výlet. Jak jsme později zjistili, Eridani jsou jakási mimozemská stvoření, která z lidí vysávají informace a jejichž tělesná stavba je poněkud podobná lidské, ale liší se plechovými odolnými maskami. Nakonec jsme byli nuceni vést dlouhé boje, často i daleko od tábora, kde jsme byli jednou nuceni přespat v lese. Některým z nás se dokonce poštěstilo tak, že cestou zavítali do konzumu. Konzumu! 

Letošnímu táboru nechyběla Akademie, jež všechny naplnila uměleckým zážitkem a nadchla originálními čísly. Též se tento rok mezi ostatní pečetě (tj. nejednoduché prokázání jak svých fyzických, tak psychických dovedností) zařadila pečeť extrému. Měl jsem tu čest se jí zúčastnit a vřele ji doporučuji všem lidem, kteří prahnou po dobrém pocitu překonání se. I přesto, že někteří táborníci byli stále zničeni pečetí extrému, táhli do boje proti Eridanům, který se spustil znenadání. Hlavní misí bylo zničit všechny zdroje napájení, které Eridany držely při životě. Boj to nebyl jednoduchý, byla to řež hlava nehlava, ale přesto, společnými silami byli Eridani nakonec poraženi!
V euforii vítězství se tábor pomalu blížil ke konci. Dojatí rodičové nakonec znovu objali své ratolesti a po celotáborovém úklidu se všichni vydali šťastně domů.

Michal  


Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.