Tábor 2013

14. – 27. července 2013, Samota Březovka, Klášterec nad Orlicí

Hlavní vedoucí: Francesco
Sekretář: Stromovec
Zdravotník: Venca
Kuchaři: Bystrík a Pavel
Počet táborníků: 33


Družinky:
-          Sputnik: „“ (Kryštof)
-          Pramen: „“ (Helča)
-          Lajky: „“ (Josi)
-          JZD: „“ (Bob)
-          Kolchoz: „“ (Červík)

A kdo to vyhrál?
-          z táborníků byl první Wolfee s 257,5 trofejemi, druhá byla Josi s 250 trofejemi a třetí byl Michal, který získal  214 trofejí
-          z družinek byli první Pramen (1121 trofejí), druzí JZD (1076 trofejí) a třetí Kolchoz (934 trofejí)


Tramtadadá! Rychlý nástup! Rozcvička! Běž, rychle, utíkej! Nezastavuj! Dobré rááááno táborníci! Hurá do tůňky!
Jak jistě víte, tyto slova slyšíme na půdě Březovky velmi často. A často je slyšíme, když je zrovna slyšet nechceme.  Ráno, když je člověk zachumlán ve vyhřátém spacáku. Při kondičním běhu, když už vážně nemůžu a na Březovce je to samý kopec a tak dále.
Nevěřila jsem, že se mi i po těchto, ne zrovna krásných, chvílích bude stýskat. Opak byl pravdou. V roce 2012 jsem na tábor nejela,  a proto jsem se  tábora, konajícího se léta Páně 2013, nemohla dočkat.
Minulý rok jsme se nějakým záhadným způsobem dostali do roku 1945, věřte nebo ne. Na Březovce se může stát všechno. Člověk si v klidu sedí u táborového ohně a najednou z ničeho nic se tu objeví sedlák s manželkou a začnou nám radostně vyprávět, že jsme osvobozeni a že je konec války. Ano, máte pravdu, v roce 2013 jsme se ocitli v éře komunismu se všemi strastmi, které s tímto historickým obdobím souvisí.
Zkusili jsme si, jaké je nacvičovat na Spartakiádu, když vás vede bláznivá slečna, která pořád křičí a vůbec je prostě hrozná.

Také jsme stavěli podniky, ovšem pod přísným vedením. Shora každou chvíli přicházeli nové požadavky. Jeden nesmyslnější, než druhý. Ale museli jsme je uposlechnout, nic jiného se nedalo dělat.
Nejděsivější zážitek mám z obsazení ruskými jednotkami v roce 1968. Spolu s osmi táborníky jsme vyhledali strategický úkryt. Po chvíli se ale ukázalo, že naše skrýš má své mouchy. Z jedné
strany cesta, po které se řítily ruské tanky. Zestrany druhé chatrný ohradník a za ním desítka krav, která se k nám pomalými kroky blížila. Ani jsem nevěděla, čeho se mám bát víc. Mé trápení nakonec vyřešili vojáci, kteří naše útočiště odhalili a odvedli nás do sklepa, kde jsme svými podpisy museli potvrdit, že souhlasíme s podmínkami Varšavské smlouvy.

Tento rok se konal také extrém, při kterém jsem málem vypustila duši. Ale jinak to bylo strašně super, zvláště ty angličáky na každém kroku… :-D

Tož to jsou mé nejsilnější zážitky z roku 2013.
Gratuluji Vám, pokud jste se dočetli až sem!!!

Majda


PS: Měli jsme moc pěkná trička a taky moc pěkné počasí. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.